Systemické konstelace

Pro popis systemických konstelací rád využívám slov mého učitele Jana Bílého:

1. Konstelace jsou pohled na celek. Všichni jsme členové nějakých systémů (celků). Rodiny, partnerského vztahu, kolektivu v naší práci, firmy nebo i státu. V systemických konstelacích se zabýváme celým tímto systémem. Je totiž stále víc patrné, že k pochopení toho, co se nám a kolem nás děje, je nutné dívat se na celek a nikoliv na jednotlivé individuální problémy. Tím můžeme pochopit souvislosti.

2. Konstelace jsou změna vnitřního obrazu reality. Každý z nás se řídí ve svém životě vnitřními obrazy, které ho buďto podporují nebo brzdí, dávají sílu nebo oslabují, určují to, co vnímá a jak to vnímá. V konstelacích pracujeme s těmito obrazy a dáváme jim prostor pro vývoj a větší harmonii. To ovšem neznamená, že to, co se ukazuje v konstelacích, je "správnější pravda", nebo "reálnější skutečnost". Je to jiný, alternativní obraz mé "vnitřní" reality, na který, když ho přijmu jako "také možný", reaguje mé okolí jinak a já mám na výběr - zůstat ve starém, nebo se rozšířit o nové. Tím tedy můžeme změnit i věci, které leží mimo nás.

3. Konstelace jsou spojení se z životem. Moderní přístup vědy k základům naší existence nás učí, že nic neexistuje ojediněle. Od subatomárních částic přes molekuly, prvoky, rostliny až k člověku, složitým sociálním strukturám, naší planetě a galaxiím je vše propojeno se vším. Konstelace nám dávají možnost zažít pocit sounáležitosti. Dostat se k našim kořenům, k předkům, ke zdroji síly. Tím se dostáváme k sobě, ke své podstatě.